Další teambuilding v plavkách... jupí.
"Alešovo tajné eso všem ženám změnilo život. Nastala panika, že se uvidíme jen v plavkách. Některé kolegyně začaly omdlévat při obavách, že to, co skrývají v širokých šatech, v plavkách nezamaskují. Zahájily plavkové diety a začaly omdlévat znovu," popisuje první dny po odhlasování termínu Soňa.
Vzápětí ale dodává:
"Naštěstí nám brzy došlo, že nemá smysl trápit se kvůli jednomu dnu. A tak jsme se raději pustily do příprav. Gin a tonic byly přednější než ručník. Chladicí destičky jakbysmet. Ty se mimochodem ukázaly jako výborný nápad: když termotaška kolem 22. hodiny vydala svůj ledově vychlazený poklad, záviděl nám nejeden Němec."
Účastníci zájezdu hadr
Zatímco my jsme se potýkali se "starostmi" co s sebou, vedení řešilo dopravu do/z Německa. Při současném počtu lidí už nedávalo smysl jezdit firemními auty, jak jsme to dělali do teď. A tak nám sehnali autobus, který náš výlet pozvedl na úplně novou úroveň!
-
"Jet společně autobusem byl výborný nápad. Protože už samotná cesta v uvolněné atmosféře byla perfektním začátkem. A když člověk neřídí, stihne se i kochat krásami naší vlasti severozápadně od Prahy, kam se běžně nedostane. Nebudeme si nalhávat, že jsme cestou cucali jen vodu - do Tropical Islands by byla škoda nedorazit v povznesené náladě. ;)" Andy
-
"Cesta byla příjemná a rychle utekla. Kolega Petík nám na benzínce umyl zadní okno, což pobavilo nejen nás, ale i ostatní řidiče na parkovišti. No a s naším řidičem autobusu Lukym jsme si hned padli do oka. Cestou jsme mu pouštěli tematickou písničku 'Řidič autobusu' od The Tap Tap a on nám na oplátku půjčil mikrofon, abychom mohli celé posádce zazpívat 'Po kalíšku'." Soňa
-
"Teambuilding pro mě nezačal nejlépe, jelikož jsem podcenil přípravu a nestihl jsem přijet na domluvený čas k autobusu. Uklidňoval jsem se tím, že stejně budeme čekat na kolegu Lukáše, ale ukázalo, že jsem mu skočil na vtípek; Lukáš už seděl v autobuse. Po vyslechnutí pár zasloužených vtipů na mou osobu jsem se ale pohodlně usadil mezi kolegy a vyrazili jsme. Cesta v dobré společnosti a s kapkou rumu příjemně utekla! :)" Radim
A je to tu: obří skleník uprostřed Evropy!
No a po pěti hodinách (jde to ale i výrazně rychleji, když nestavíte co hodinu na záchod) to přišlo...
"Uprostřed pole, z ničeho nic, se tyčí obří prosklená budova, která půdorysem připomíná bublinu ve vodováze," vzpomíná na první dojmy z haly původně určené na stavbu vzducholodí náš myč oken Petík.
Opice a tobogány
A pokračuje dál: "Po vstupu do nitra obřího skleníku na vás dýchne vzduch typický pro přímořská letoviska a díky teplotě a vlhkosti, která se zase blíží podmínkám rovníkového pralesa, ani nestíháte svlékat svršky.
Místy dokonce uslyšíte i řev opic, ačkoli po bližším zkoumání zjistíte, že jde o děti sjíždějící tobogány.
Těch tu je celá řada a odvahu vylézt na ten nejvyšší sbírají jak borci nabušení testosteronem, tak křehké slečny, u kterých existuje pravděpodobnost, že po cestě dolů zabloudí."
Divoká řeka střežená německými drsňáky
"Největší atrakcí je ale divoká řeka, na kterou se občas stojí fronty a plynulý provoz v rámci bezpečnosti neřídí semafor, nýbrž živá obsluha. S tou lze dokonce slovně laškovat v našem rodném jazyce, neboť česky nerozumí. Spolehnout se tak musíte pouze na oční kontakt a výraz ve tváři.
Může se ale stát, že dva kolegy, co přišli s vámi, tenhle hlídač do řeky pustí a vás ne, přičemž vám to dá svým výrazem zabijáka a dobře pochopitelnou němčinou ('Nein!!!') důrazně najevo.
Co už... Přijdete sice o závody ve sjezdu s kámoši, na druhou stranu ale vyrážíte s volným polem bez změti končetin a hlav a můžete si dokonale vychutnat houpající jízdu, odírání břicha o dno a proplach všech otvorů nečekanou protivlnou."
Jen se neztratit v pralese...
"A když už byla zmínka o bloudění... Ačkoliv je celý areál protkaný ukazateli a rozcestníky, bez dobrého orientačního smyslu může být problém najít hledané místo nebo atrakci, natož skříňku se skvěle zapamatovatelným číslem 7463. A nepomůže vám ani vyfotit si ji mobilem, když si ho do ní vzápětí zamknete... Ještěže má každý na ruce čip, který mu po přiložení k dotykové obrazovce číslo jeho skříňky prozradí (bohužel i s výší útraty za občerstvení).
Také je fajn mít na paměti pohádku o Jeníčkovi a Mařence a v případě dezorientace (ať už z důvodu vyšší konzumace alkoholu, nebo z důvodu 'Do pr... kde je ta řeka? Kolem tohodle baru už jdu potřetí, ale tak jednoho Weissbeera ještě snesu...') vyšplhat na nejvyšší tobogán a podívat se, kde co je.
A s věcmi je to podobné... Ideálním vybavením na pláž je bílý ručník a černé pantofle. Není totiž nad to, když vylezete z vody a na každém druhém lehátku leží bílý ručník a v písku se válí dvacet párů černých pantoflí.
Naštěstí je hned u pláže bar a další Weissbeer vám výrazně pomůže snížit stres z hledání. Občas to totiž nemusí dopadnout dobře... No, kdybyste v Tropical Islands náhodou našli volný bílý ručník a tričko s logem XART, budu rád za navrácení," uzavírá Petík své vyprávění.
Co říci závěrem
S dovolením to opět nechám na kolezích, kteří ve svých "recenzích" napsali například:
-
"Myslím, že nejen já jsem pod vlivem bezprostřední atmosféry a trochy alkoholu sjela takové tobogány a takovým způsobem, o jakém se mi ani nezdálo. Díky večerní bojovce jsme zase proběhli celý areál a získali povědomí, kde co je. Noc v safari stanech, luxusní snídaně a závěrečná koupačka pak byly třešničkou na dortu." Andy
-
"Skvěle strávený čas s výbornou partou lidí ve velmi zajímavém prostředí." Radim
-
"Vedení firmy jako každoročně nešetřilo a vyvezlo nás za hranice všedních dní. Organizační tým zaperlil a vše do puntíku připravil. A kolegové samozřejmě nezklamali - jejich vtip, soudržnost a únava cestou zpátky byly na velmi vysoké úrovni." Lucka
-
"Tropical Islands je karibský ráj uprostřed Evropy." Petík
-
"Byl to opravdu intenzivní zážitek!" Soňa
Děkujeme vedení a organizačnímu týmu za další nezapomenutelnou akci. Už teď se těšíme, co přijde příště! Že by Karibik? ❤
Zdroj fotografií (a zážitků): www.tropical-islands.de
